Minizkušenosti chovatele a vystavovatele
Přesto, že jsem v životě nevlastnila a potažmo ani neodchovala velký počet čivavek, zjistila jsem, že se mi podařilo celkem zdárně popřít zdánlivé zákonitosti a naopak tak potvrdit, že příroda je vždy do určité míry nevyzpytatelná a i pes je vždy jedinečná osobnost, na kterou má vliv mnoho faktorů.
1. Pes bez společenského charakteru s velkou pravděpodobností zplodí potomka, který výstavám též nebude holdovat – nemusí tomu tak být, nám se podařil téměř doslova opak – naše první chovná fenka Glory byla krasavice, ale atmosféru výstav vyloženě nesnášela, odmítala chodit i stát na stole, kousala rozhodčí, ve vyšším věku byla schopna i omdlít, a to přesto, že doma vše perfektně zvládala. Ale byla nedůvěřivá k cizím lidem od štěňátka, i když vyrůstala jako v bavlnce, a neměla ráda davy - ať už lidí nebo psů. Na této povaze čas nic nezměnil. Porodila syna, který si výstavy užíval, přičemž na té první jsem s ním v duchu doslova trnula, což ze mne musel cítit - nevadilo mu to, byl nadšen. Měl jediný problém, že byl od malička fajnový, takže když mu neseděl rozhodčí, odmítal se trochu předvádět a tvářil se rezervovaně. Ve většině případů se umístil na bodovaných příčkách, kdybych se tehdy vystavování více věnovala, věřím, že by byl velice úspěšný.
2. Pokud jsou oba rodiče společenští a výstavní atmosféru milují, budou s velkou pravděpodobností takového charakteru i potomci – opět nic takového – rodiče našeho vrhu B byli tací do puntíku a obě dcery se rozhodně jako výstavní fanatici nenarodily. Bonie byla téměř druhá Glorinka – „nebaví mne to!“ Birra byla na výstavách poměrně šikovná, ale nadšení matky a otce též nesdílela. Mám zde „vzorečky“ dva, takže by člověk předpokládal, že to bude alespoň padesát na padesát – ne.
3. Když budete s pejskem na výstavy chodit od štěňátka, na atmosféru si zvykne a bude se zlepšovat – Bonie si jako štěně vychodila tři poháry, perfektní hodnocení a údiv rozhodčího, že pes čerstvě v kategorii štěňat je schopen tak skvěle chodit v kruhu. V dorostu ještě dobře chodila, ale na stole nic moc a v dospěláckých kategoriích dávala najevo totální znechucení. Nevysvětlím nikomu a asi ani nikdo mně.
4. Trošku z jiného soudku – začátečník není schopen uměle odchovat štěně – náš první vrh, resp. Agia jsme v prvních týdnech vzhledem k problematickému porodu a souvisejícím zdravotním problémům mamky Glory uměle odchovali, střídali jsme se ve vstávání a krmení. Kojit jej začala až postupem času - až se dala dohromady, pak se starala dlouho a vzorně. První dny strávil s mléčnou náhražkou a tulil se k plyšáčkům. Zvládli jsme to. Tento poslední bod berte, prosím, jako povzbuzení pro podobný případ, není to lehké, ale pohled na prosperující štěňátko je nadevše.
Co dodat na závěr? Chovné linie, kde se předávají vynikající vlastnosti a kvalitní exteriér do velké míry na potomstvo a jedinci jsou zároveň i dobrými rodiči a disponují pevným zdravím, je třeba bez diskuse vyvážit zlatem a štěňata z těchto linií mají obvykle odpovídající cenu, kterou je radno respektovat. Nedivím se chovateli, který si například přiveze dlouho vybíranou chovnou fenku z daleké země, podstoupí veškeré peripetie importu jedince, dobře promyslí výběr partnera pro krytí, za krytí zaplatí nemalý obnos a odchová typově dokonalé a zdravé štěně, že se rozčílí, pokud se potenciální zájemce v první řadě zeptá na cenu. Při výběru krycího páru je vždy dobré zvážit vady i přednosti rodičů – alespoň se snažit přednosti podpořit a vady potlačit a případná známá rizika je fér zohlednit v ceně psího miminka. Skutečnosti jsou však ověřitelné pouze u chovu s PP. Svědomitý chovatel se řídí danými předpisy, které rozhodně nejsou planými výmysly někoho „od stolu“, snaží se neustále prohlubovat svoje znalosti a též naslouchá svému instinktu.
Chov pejsků a potažmo čivavek, i když není jednoduchý, zůstává skvělým koníčkem, který dovede přinést mnoho radosti.
