Agio a jeho boj s alopecií "x"
Jak jsem se již dříve zmínila, rozhodla jsem se napsat tento článeček proto, že si myslím, že o zdravotních problémech pejsků i jiných mazlíčků je třeba mluvit, zkušenosti si vyměňovat a věnovat těmto problémům pozornost - v žádném případě nepovažuji za vhodné je tutlat a zvířátky se zdravotními problémy dále krýt i kdyby byla sebehezčí.
Těžko říci, jestli je alopecie "x" či jinak řečeno pseudocushingům syndrom záležitost novodobá nebo je díky internetu mezi chovateli větší informovanost, ale jeví se každopádně jako čím dál častější problém. Lze najít statě v mnoha jazycích, všechny se ale shodnou v jednom, že je těžké toto onemocnění - přesněji řečeno syndrom - diagnostikovat a potažmo léčit. Častěji se vyskytuje u psů, ale ani fenky nejsou uchráněny. Predisponovanými plemeny jsou především špicové a severská plemena. Čivava ne, přesto se i u nich s tímto setkáváme. Rizikovými faktory je bezesporu příbuzenské krytí a patrně i neuvážené krytí některých barev na sebe ve snaze o potvrzení barvy u potomků /např. modrá.... o merle ani nemluvě, protože jde o barvu u chovu s PP nepovolenou a pro čivavky vysoce zdravotně rizikovou, přesto módní/. Naprostou samozřejmostí je vyloučení z chovu přímo postižených jedinců.
Aginkovy problémy začaly v době, kdy jsme se rozhodli mu jako našemu, dovolím si říci, luxusnímu odchovanci pořídíme nevěstu, lépe řečeno v momentě, kdy jeho nevěsta začala poprvé hárat /štěstí v neštěstí - nebyla tím pádem ještě uchovněná a nekryli jsme!/. Vypadala mu srst v okolí ocásku a genitálií, což poukazovalo i vzhledem k časové souvislosti s háráním spolubydlící fenky na nějakou nesrovnalost týkající se pohlavních hormonů. Přímá trefa do černého to však bohužel nebyla.
V tomto momentě mnoho autorů doporučuje ihned kastraci, která situaci v mnohých případech zlepší, ale pokud logicky k tomuto radikálnímu kroku nemáte chuť či odvahu, je třeba v první řadě vyloučit vyloženě kožní onemocnění /plísně, parazity..../. V případě negativního výsledku následují další vyšetření týkající se všemožných hormonálních poruch - především již zmíněných pohlavních hormonů, hormonů štítné žlázy či nadledvin /klasický Cushingův syndrom/ a následně případného nádorového onemocnění, které tyto poruchy může způsobit. Alopecii "x" se často říká pseudocushingův syndrom vzhledem k podobným projevům /v prvé řadě symetrická holá místa v srsti, "pergamenová" kůže - tenoučká a suchá, srst nekvalitní, řídká a bez lesku - Agin vypadal jako porostlý bílým chemlonem :o), navíc pejsek prochází střídavě etapami, kdy se evidentně díky hormonální nerovnováze necítí dobře/ a i k obdobným laboratorním nálezům, avšak při provokačních testech se hladina kortizolu nepohybuje tak, jak je markantní přímo u Cushingova syndromu - křivka kolísání není tak strmá. Až v tuto chvíli /vyloučení výše zmíněných možných onemocnění a potvrzení laboratorními testy/ můžeme syndrom prohlásit za téměř spolehlivě diagnostikovaný.
Alternativy dostupné léčby jsou vždy s 50 - 75% šancí na úspěch a je třeba zvážit zdravotní rizika vedlejších účinků. U větších plemen je možno použít léky přímo na Cushingům syndrom, což u malých je ale zdravotně rizikové. Pokud pejsek nemá kromě problémů se srstí žádné další závažnější projevy onemocnění, je možno i žádnou léčbu nezahajovat a zdravotní stav pouze důsledně kontrolovat. To však majiteli většinou nedá, protože zvíře zdravě rozhodně nevypadá. U Aginka jsme vyzkoušeli postupně - dietu pro zvířata s endokrinními problémy, tzv.chemickou kastraci, tj.aplikaci čipu s přípravkem Suprelorin, další verzí byl lék používaný na Parkinsonovu a Alzheimrovu chorobu - Selegilin /zde z důvodu ovlivnění pochodů v mozku zodpovědných za řízení hormonální hladiny organismu/ - tato léčiva jsou u nás v republice dostupná, i když léčba není levná. Dalším krokem bylo podávání melatoninu ve zvyšujících se dávkách. Postižené zvíře je dále třeba stále udržovat bez parazitů pravidelným používáním účinných přípravků a suchou kůži ošetřovat alespoň těmi nejkvalitnějšími šampony.
Vše výše uvedené mělo však pouze minimálním úspěch. Markantní - dá se říci spontánní - zlepšení nastalo až po vysazení dlouhodobě užívaného melatoninu, protože "pacient" téměř přestal žrát a nevěděli jsme, jestli to není vinou léčiva - a asi půl roku po definitivní kastraci, takže časový odstup vliv rozhodně nepotvrzuje. Šlo tentokrát o obrat k lepšímu, přesto, že nevím přesně v důsledku čeho - možná i všeho zvoleného dohromady :o). Agiovi na většině těla začala růst poměrně kvalitní srst a evidentně se i lépe cítil.
Pokud se s tímto problémem setkáte, věřím, že naše zkušenosti Vám budou alespoň částečně ku prospěchu a také, že se v boji o zdraví pejsánka jen tak nevzdáte. Přeji však všem, aby se jim nemoci vyhýbaly obloukem!
